Co čekat od psychoterapie
Co si z terapie můžete odnést?
Samozřejmě je toho spoustu a pro každého je to něco jiného, pro mě jsou ale nejdůležitější tyto tři věci:
Spontánnost, dělat věci, které mám chuť dělat. Nebránit se tomu, co cítím a říct si o to, co chci. A tak nějak nechat být to, jak by na mě mohli ostatní koukat.
Umět pojmenovat, co se se mnou děje. Pak už je jen krůček k tomu, říct si, co potřebuji, aby mi bylo lépe. Co potřebuji od sebe, co potřebuji od druhých. To je cesta k asertivitě. S úctou k druhým a hlavně k sobě.
Vnímat a naslouchat druhé a přitom si uvědomovat, co sám zažívám a co sám dělám. Podívat se na svět a vlastně i na sebe očima někoho druhého. Když už vím, co potřebuji já, můžu se ptát druhých, co potřebují oni.
Jak samotná psychoterapie vypadá?
Představa psychoterapie může vyvolávat strach a vzhledem ke klasické prezentaci psychoterapie, jako ležení na pohovce a vyprávění o traumatech z dětství spícímu terapeutovi, se není čemu divit. Realita je ale poměrně jiná. Psychoterapie má několik větví nebo názorových proudů, které se ve zkratce odlišují v tom, jakou část terapeutického procesu akcentují. Určité školy se zaměřují více na minulosti, jiné na přítomnost, někdo vnímá jako zásadní vytváření terapeutického vztahu, někdo se zaměřuje více na změny vzorců chování.
Základní principy ale zůstávají většinou stejné a to, co nakonec nejvíce ovlivňuje terapii je tak samotná osobnost terapeuta, respektive to, jak si klient s terapeutem "sednou". Proto se rozhodně nebojte ozvat, když Vám terapeut nějakým způsobem nevyhovuje. Na jednu stranu to může být manifestace něčeho důležité, například pro Vás zraňujícího, co v sobě terapeut pro Vás ztělesňuje. Potom určitě stojí za to, to prozkoumat dál. Někdy to ale může být o tom, že prostě nejste na jedné vlně a nerozímte si. To se stává, všichni jsme prostě lidé.
Jak probíhá první sezení?
První sezení většinou vede právě terapeut. Cílem je vzájemně se seznámit a podívat se na zakázku, se kterou klient přichází. Zakázka nemusí být nutně zcela konkrétní. Když přichází klient s tím, že se něco děje a poslední dobou mu není dobře, tak se společně podíváme na to, co to vlastně znamená a náš první cíl bude, zjistit, co se děje.
První setkání je taková ochutnávka toho, jak může celý proces vypadat. Nebojte se reagovat, popisovat, co se s Vámi děje, doptávejte se.
Co se bude dít dál?
Většinou se snažíme potkávat se jednou týdně na padesát minut v případě individuální spolupráce. Pro párovou spolupráci mohou být rozestupy mezi setkáními i delší. Někteří terapeuti zadávají "domácí úkoly", které si pak s klientem během dalšího setkání procházejí. Já osobně to většinou nedělám, i když občas se objeví prostor kde se to vyloženě hodí.
Na druhou stranu, když se objeví prostor, můžu doporučit různá cvičení, která si klient může vyzkoušet i mimo naše setkání. Taková cvičení se například mohou zaměřovat na práci s úzkostmi, ale samozřejmě nejen to.
Během setkání se věnujeme současnosti a emocím, které zrovna vystupují, protože právě v "čerstvém" stavu můžou být emoce nejlepším navigačním majákem pro pochopení hlubších témat. Právě proto, že se věnuji hlavně aktuální situaci a aktuálnímu prožívání, není potřeba žádná příprava na setkání a nedržíme ani žádnou pevnou strukturu společných hodin.